Podzim ve znamení vlny

  • 20171119_105604 (2)
  • 20171119_122223 (2)
  • 20171119_123038 (2)
  • 20171119_124335 (2)
  • 20171119_124341 (2)
  • IMG_E3984

I přes to, že krásnému létání v termice pro letošní rok již dávno odzvonilo, nezanevřeli naši plachtaři na podzimní nepříliš vlídné počasí, ale naopak se snaží využít každičké možné příležitosti, aby si mohli ještě zaplachtit. Mnozí z nich si své laminátové  miláčky proto dovybavili nezbytným vybavením a pravidelně s nimi vyrážejí létat do vlny.

Létání v dlouhé vlně si již pravidelně vychutnávají za Jeseníky, pro které se jim stalo útočištěm krnovské letiště.  Odtud startují za svými výkony do vlnových prostorů a daří se jim tam létat jak dlouhé tratě, tak i stoupat do potřebných výšek, aby si tak splnili podmínky zlatých a diamantových odznaků.

Posledním takovým vlnovým počinem nebylo ale létání za Jeseníky, ale krásná krušnohorská vlna. S tou to občas bývá poněkud složitější a i tohle létání nebylo bez komplikací, jelikož si s námi počasí tak trošku hrálo. Aby byla dlouhá vlna za Krušnými horami využitelná, musí se sejít několik aspektů, které musí takzvaně hrát dohromady. Ať už je to správný směr a síla větru, nebo třeba vlhkost vzduchu a s ním související oblačnost. Pokud se ale tohle všechno podaří, vítr fouká pod tím správným směrem na pohoří, tou správnou intenzitou tak, že se případná vlhkost stačí vysušovat a za Krušnými horami zůstává fénové oko, je ten pravý čas, kdy si piloti vychutnají létání v dlouhé vlně. Měli jsme ale nakonec štěstí a krušnohorskou vlnu jsme si užili. Jako zázemí nám posloužilo chomutovské letiště, kam jsme brzy ráno vyrazili se zapřaženými vozíky a odkud jsme krátkými vleky do vlny startovali. Ještě když jsme vezli již poskládaná zapřažená letadla na start, vypadalo všechno takřka ideálně. Poté se ale celé pohoří zahalilo do husté stěny přeháněk a kopce prakticky nebylo vidět. Nezbývalo nám tedy než čekat a doufat, že se podmínky opět vylepší a my si přece jen budeme moct zalétat. A čekání se nám opravdu vyplatilo. Přeháňky přešly, za pohořím se opět objevilo fénové oko a na kopce znovu zasvítilo sluníčko. Mohli jsme startovat.

Ten pocit, kdy ve vleku stoupáte před sluncem nasvícenou řadu rotorů je nepopsatelný, myslím tím nepopsatelně krásný. Vyrovná se mu snad už jen pohled na ukázkově vykreslené lenťáky vedle vás, když vám vario ukazuje stoupání a vy letíte podél nich, kocháte se pohledem na nádherně nasvícenou načechranou peřinu mraků a pod vámi je čerstvě pocukrované úpatí Krušných hor. Tohle je zkrátka a dobře za odměnu.

Kéž bychom si takových krásných výhledů mohli nejen v letošním roce, ale i v příštích letech dopřát co nejvíce a zkrátili si tímto létáním v dlouhé vlně čekání na opět teplé a slunečné létání v termice.

Mohlo by se vám líbit...